Osmani Laffita se stal z návrháře kovářem

Všichni potřebujeme někdy trochu zpomalit. Uvědomit si, že návrat k něčemu léty prověřenému je vlastně to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. A když už jsme u těch tradic, kam jinam vyrazit, než na kovářský kurz. Omrknout a osahat si prastaré a krásné řemeslo.

Zamířili jsme kousek za Příbram, kde má dílnu sympatický kovář Roman Pausch. Venku zrovna mrzne až praští, ale hned co vlezeme do kovárny, rozprostře se kolem nás příjemné teplo z výhně. Dostali jsme doporučení, ať hlavně nechodíme v bílém. Kovařina je přece tzv. černé řemeslo a trochu se u ní ušpinit musíte. Většina z nás toto doporučení dodržela.

Karel Kašák si pro svou další výzvu vybral módního návrháře Osmany Laffitu, aby viděl, jak dokáže zúročit své estetické cítění v kovárně. Spolu s ním dorazil také jeho manžel Guy Pascal Gheysens. Radu o oblečení si k srdci vzali jen někteří. Osmany se uvedl v zářivě oranžové bundě s kamínky, která byla sice slušivá, ale ne úplně vhodná na kovářskou činnost. Naštěstí měl Roman pro všechny připravené ochranné obleky a brýle.

Roztopit výheň a jde se na to

Základem kovařiny je oheň a kov. Roman tedy ještě víc zatopil ve výhni a rozdal kousky kovu všem kovářským učňům. V kovářské výhni žhne oheň o maximální teplotě 1 300°C, takže krátké školení o bezpečnosti je rozhodně na místě. Dneska se používají i výhně plynové, ale dříve se spalovalo výhradně uhlí. Cílem kurzu je vykovat malou podkovu pro štěstí. Cesta k ní ale není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá.

Kov se musí nažhavit, aby jej šlo tvarovat. Do toho se jako první nadšeně pouští Osmany a jde mu to skutečně od ruky. Jeho kousek kovu se mu podařilo vcelku hbitě kladivem vyklepat do požadovaného tvaru. Šikovnost módního návrháře se v něm nezapře. Ani Guy však nezůstává pozadu. I když má Osmany tendence ho pořád opravovat, s kladivem mu to jde dobře. Nejvíce se u práce tentokrát zapotil Karel. Zřejmě mu více sedí adrenalinové zážitky než tvrdá ale zároveň delikátní práce s kovem. V mezičase se tedy víc než na svojí podkovu soustředil na zvědavé dotazy ohledně kubánsko-belgického soužití svých dvou hostů. Všichni nakonec svůj kousek připravili do potřebného tvaru, který ale podkovu zatím nepřipomíná ani vzdáleně. Pánové si svoje výtvory porovnali a může se pokračovat.

Kuj železo, dokud je žhavé

Po přípravě polotovarů už to v kovárně vypadá, že se skutečně dělají podkovy. Začíná se s tvarováním. Kovárnou se linou překvapivě příjemné zvuky kladiva v pravidelných úderech dopadajících na kovadlinu. Pánové se začínají docela potit a práce je skoro hotová. Celou dobu panuje opravdu pohodová atmosféra. Roman všechno trpělivě ukazuje a popisuje a Osmany, Guy i Karel jsou snaživí učni. Jako první předvedl svou hotovou podkovu Osmany. Nezapře se v něm módní návrhář, jeho podkova je opravdu nejhezčí ze všech.

Karel ještě se svým kovem chvíli bojuje, takže není moc jasné, kdo si podmanil koho. Nakonec i on ukazuje světu svou podkovu. Teď už jen najít nějakého koně. Toho se nám nakonec opravdu podařilo sehnat a přivést na dvůr. Nicméně vykované podkůvky budou sloužit spíš jako talisman pro štěstí a připomínka. :)

Tak trochu jiná výzva Karla Kašáka dopadla skvěle. Kovářský kurz je skutečně výborný relax od každodenního shonu. Je určený opravdu pro všechny zájemce o tradiční řemeslo. Zastavte se také v kovárně a nechte na chvíli čas plynout u něčeho, co má opravdu smysl.

Napsala: Ivet H.

Jestli jste plní dojmů a chcete se taky někde pořádně vyřádit a vystoupit z rutiny, mrkejte na tyhle zážitky: Uvařte si vlastní pivo, Ninjou na zkoušku, Rumovým master blenderem na zkoušku, Střelba z kuše Ošetřovatelem v ZOO