Návrat do budoucnosti 4: Zážitkáři na vodě

No, popravdě jsem byla celkem vyděšená, protože jsem dosud nic podobného nezkoušela a na první pohled se mi zdálo, že to jako začátečník nemůžu zvládnout. Na fotkách a videích ovšem vypadá létání na Flyboardu jako fantastická a jednoduchá zábava, kterou zvládnou i děti. Tak to by bylo, abych to také nezkusila. :)

Vyjeli jsme pár kilometrů za Prahu, kde na Vltavě parta skvělých instruktorů provozuje vodní zážitky a to konkrétně Flyboard, Hoverboard a Jetpack. Hned po příchodu se mě ujal zkušený flyboarďák Honza a začal mi vysvětlovat, co budu dělat, jak to celé funguje a že se vlastně není čeho bát. Dost mě uklidnilo, že to přede mnou několik lidí vyzkoušelo, mezi nimi i naprostí začátečníci. To mě hodně povzbudilo a nervozita mě pomalu opouštěla. Začala jsem se těšit do vody. Než jsem se dozvěděla, že ač je šílené vedro, voda ve Vltavě má asi 14°C. Moje nadšení opět trochu opadlo, ale zvyšující se hladina adrenalinu mě po chvíli zase zahřála. Shodila jsem svršky, nasadila plavky, s námahou se nasoukala do těsného neoprenu a šup na molo za instruktory, kteří byli připraveni dodat mi odvahu udělat ten první krok do vody a vydat se vstříc zcela nové zkušenosti.

Obléknout slušivý neoprén je vzhledem ke studené Vltavě nutnost :)

Uvolni ty nohy, narovnej se a vyleť nahoru, aneb poprvé na Flyboardu

K Flyboardu potřebujete “jen” speciální boty a vodní skútr. A samozřejmě nesmí chybět zkušený instruktor, který vám celý proces létání koriguje. Boty jsou se skútrem spojené hadicí dlouhou osmnáct metrů, a vodní skútr pak boty pohání. Čím víc plynu vám instruktor pustí, tím letíte do větší výšky. Toliko teorie. Moje zkušenost byla taková, že jsem se chvíli aklimatizovala ve studené vodě, a začala jsem zápasit s botami. Přestože boty váží něco kolem deseti kilo, neměla jsem pocit, že by mě stahovaly pod hladinu, protože boty plavou. Samozřejmě tomu pomáhala i vesta, která patří vedle helmy k povinné výbavě. Instruktor Honza se mnou vyjel trochu dál od mola a měli jsme začít létat. Snažila jsem se v botách srovnat chodidla a zkoušela jsem si vybavit instruktáž. Teoreticky to mělo jít snadno. Najít balanc, srovnat nohy, nepadat moc na špičky ani se nezaklánět na paty a měla bych krásně vyletět. Honza na skútru přidal plyn a já se snažila zkrotit boty, které se pod proudem vody začaly zmítat a já cítila, jak mě tlak pomaličku zvedá na hladinu.

Tyhle boty by Popelka určitě neztratila :)

Nejdřív jsem se dokázala sotva udržet ve vzpřímené poloze, ale nohy byly stále buď pod nebo těsně nad hladinou, aniž bych přepadla dopředu nebo dozadu. Po chvíli se mi podařilo najít větší stabilitu a cítila jsem, jak už se skutečně zvedám nad hladinu. V tom mě zaplavila vlna emocí, kterou jsem dosud asi u žádného sportu na souši nezažila. Nad hladinou jsem se však udržela jen do té doby, než jsem si plně uvědomila, že jsem vlastně děsně nervózní z té výšky (reálně jsem byla nad hladinou sotva metr), ztratila jsem balanc a žuchla do vody.

I když zrovna na Flyboardu člověk padá, tak je z toho super podívaná:)

Začal další z mnoha pokusů. Srovnat nohy pod sebe, pokusit se uvolnit chodidla, která jsem měla po prvním pádu trochu v křeči, najít rovnováhu a vydat se znovu nad hladinu. Honza se mnou měl svatou trpělivost a při každém vylétnutí a následném pádu mě neuvěřitelně povzbuzoval. Začala jsem si uvědomovat, že problém není v těle nýbrž v hlavě a zkusila jsem se přenést do svojí imaginární zenový zahrádky, najít vnitřní klid a konečně srovnat ty nohy! :)

První zkušenost s Flyboardem byla pocitově naprosto skvělá, byť můj výkon byl pro nezávislého pozorovatele jistě žalostný. Střídavě jsem se vznášela do vzduchu a pak zase padala do vody, udržet se v nějaké výšce delší dobu se mi napoprvé moc nedařilo. Nesčetněkrát jsem sebou mrskla do vody a udělal tolik placáků, jako se mi dosud nikde nepodařilo. Příště ale budu vědět, že je to celé hlavně o schopnosti nepanikařit a uvolnit se, najít rovnováhu je pak už to nejmenší.

Jako Marty McFly!

Ikonickou scénu z filmu Návrat do budoucnosti 2 si asi vybaví téměř každý, když se řekne Hoverboard. Marty McFly se tam prohání na vznášejícím se prkně a neohroženě ujíždí před bandou sígrů. Tak nějak jsem si představovala, že to bude vypadat, akorát budu na vodě a pohon Hoverboardu bude stejně jako předtím u Flyboardu ovládat Honza ze svého skútru. :)

Na rozdíl od Flyboardu, kdy se boty zapínají už na souši, si musíte Hoverboard zkrotit a nasadit až ve vodě. Honza k prknu přidělal hadici, stejně jako předtím k Flyboardu, a dal mi pokyn, ať prkno hodím do vody a skočím za ním. Chvíli jsem se bála, že se potopí, to ale se samozřejmě nestalo. Jakožto milovník lyží nemám příliš zkušeností se snowboardem, ale v tu chvíli jsem se snažila vybavit si několik let starou vzpomínku z jízdy na prkně, kterou bych teď ve studené vody mohla zužitkovat. Naštěstí se občas projedu na longboardu, takže jsem měla jakési tušení, co asi bude následovat. Levou nohu jsem pevně nasoukala do zadní části prkna a snažila se dodržovat instrukce Honzy, který na mě ze skútru povzbudivě volal, ať tlačím na špičku prkna a jedu dopředu. Tlačila jsem a nic moc se nedělo. Prkno se mi zmítalo v rukách a já nebyla schopná ho ponořit pod vodu. Nakonec jsem na něj prostě nalehla vahou celého těla, což se ukázalo jako fungující strategie.

Po chvilce zápasení a osahávání prkna jsem našla odvahu zasunout pravou nohu do předního držáku a začala jsem pomaličku hledat stabilitu. Oproti Flyboardingu mi to šlo až překvapivě snadno. Téměř hned jsem našla polohu, ve které mi bylo příjemně a už jsem se proháněla po hladině. Jakmile jsem se celkem slušně udržela na prkně, začalo se ze skútru ozývat povzbudivé volání: “Zvedni špičku, vyleť nahoru!” Dělala jsem, že neslyším a užívala si skvělou a naprosto uvolňující jízdu. Po pár kolečkách jsem se nakonec odhodlala špičku prkna mírně zvednout, načež jsem ucítila, jak se Hoverboard odlepil od hladiny a já opět zažívám úžasný, ale zároveň pro mě nesmírně děsivý pocit letu. Nad hladinou jsem se udržela jen krátkou chvíli a opět jsem padala do vody. Kdybych měla víc času, určitě bych se pokusila setrvat nad hladinou delší dobu, protože to Hoverboardu skutečně přidá další rozměr. Nicméně i bez toho je to naprosto skvělý zážitek a zkušenost, kterou na souši člověk nezažije.

Jelikož jsem bezprostředně po sobě zkusila Flyboard a Hoverboard, můžu za sebe říct, že Hoverboard jsem si užila rozhodně víc. Napoprvé mi přišlo jeho ovládání mnohem jednodušší a intuitivnější. Pokud se ale člověk chce opravdu vyřádit, pak rozhodně doporučuji Flyboard, protože ten vám dovolí dělat spoustu triků, pokud se toho nebojíte. :)

První zkušenost s Flyboardem a Hoverboardem byla naprosto úžasná, vyčerpávající a obohacující. Rozhodně to jednou nestačí, napoprvé je z těchto zážitků tolik vjemů a emocí, které vás skoro až ochromí. Ale jak přicházíte k sobě, uvědomíte si, že to rozhodně musíte zkusit ještě vícekrát! :)

P.S. Instruktoři Vláďa a Honza provozují ještě další adrenalinový vodní zážitek a tím je Jetpack neboli tryskový batoh. K jeho zkoušení jsem se už nedostala, ale dle pozorování ostatních, kteří s ním “bojovali” se jedná rozhodně o nejtěžší z této trojice zážitků. V Jetpacku vlastně sedíte a jste přikurtováni pásem, podobně jako třeba v letadle. Na zádech máte dvě trysky a v ruce držíte páčky, kterými ovládáte výšku a směr letu. Na koordinaci pohybu je to opravdu velká makačka. Na rozdíl od Flyboardu a Hoverboardu také trávíte dost času s hlavou pod vodou, než se vám podaří Jetpack pomocí trysek vytáhnout nad hladinu. Na zkoušení tohoto zážitku budu ještě chvíli sbírat odvahu. :)

Článek napsala: Ivet H.

Všechny tryskové zážitky: Flyboarding , Flyboarding pro dva , Hoverboard , Jetpack