Zážitek, který štěká, nekouše

Komunikace ze strany zážitkové agentury je bezchybná, takže hned můj druhý navrhovaný termín je akceptovaný, a to přestože to chci v poměrně krátké době. Dostávám potvrzení a podrobné pokyny a jelikož je jízda se psím spřežením samozřejmě závislá na počasí a vzhledem k několika slabším posledním zimám, jsem upozorněný na možný odklad kvůli nedostatku sněhu. Naštěstí týden, kdy můj zážitek proběhl, byl opravdu velice sněhový. :-)

Psi vás budou bavit, i když jste spíš na kočky :)

V domluvený termín jsem na určeném místě v Peci pod Sněžkou. Silně sněží a předpověď slibuje silné sněžení po několik dalších dnů. Přijíždí skútr, který mě má dopravit na místo. Čekám, že se povezu jako spolujezdec, ale místo toho se mám postavit na musherské sáně připojené za skútr, abych se prý zahřál a zkusil si to. Po cca 10 minutách rychlojízdy jsme na místě. Sleduju s úžasem kotce se psy a snažím se s nimi seznámit. Jsem spíš kočkový, ale tihle psi jsou extra přátelští, takže pro mě ta „nejhorší“ část proběhla v klidu. Dostávám instruktáž o plemenech, temperamentech, druzích saní, řízení atd. Pouštíme psy - jsou opravdu plní energie a vypadá to, že se těší. Za chvíli zapřaháme. Nejdřív každého zvlášť do postroje, potom i k sáním .. a je to boj. Psi jsou řazeni po dvou. Jako první jsou dva vůdci, kteří saním udávají tempo a směr.

Heja hóó dží

Jako asi každý hledám opratě, kterými se saně řídí, ale jsem brzy vyvedený z omylu. Se saněmi se dá zatáčet vlevo a vpravo za pomocí povelů. Stejně tak se dá spřežení popohnat k větší rychlosti.

GEE (dží) = vpravo

HO (hóó) = vlevo

HEYA (heja) = zrychlit

Ale pokud budeme chtít zpomalit nebo zastavit, šlapeme na brzdu. V případě, že chceme zastavit na delší dobu, vyhodíme ruční brzdy, což jsou prakticky něco jako kotvy, které se zašlápnou do sněhu na obou stranách. Instruktor je k saním připoutaný přes sedák, protože pokud by vypadnul, tak psímu spřežení je to fuk a pokračuje dál, dokud mu nedojdou síly. Což můžou být desítky kilometrů. Po cca hodině včetně instruktáže jsme pomalu připraveni. Instruktor nás akorát nezapomněl upozornit, že si pořádně mákneme.

S temperamentem nejdál dojedeš

Stále sněží a na čerstvém sněhu budeme muset psům pomáhat. Odbrzďujeme a jdeme na to, čeká nás 25 km. Hned za chatou je ostrý cca 100metrový kopec, kde se zahřejeme. 8 psů vypadá jako dostatečná tažná síla na nás dva, ale po pár kilometrech instruktor lituje, že nevzal minimálně další dva psy :-D. Je zajímavé cestou sledovat, jak jednotliví psi zabírají podle svého temperamentu. Dva lídři vpředu se občas přetahují o to, kdo je TEN JEDEN vedoucí. Máme tam dříče i tahouny, navíc rošťáka, který celou dobu dělá skopičiny, kvůli kterým občas musíme přerušit jízdu a domluvit mu. I když při pohledu zvenčí to vypadá jako, že se člověk jen veze, je to záběr. Neustálé přenášení váhy, odpichování ve stoupání, slézání a nastupování ze saní.

Atrakce pro kolemjdoucí

Pozitivní zkušenost jsou setkání s běžkaři a chodci při jízdě. V naprosté většině se ohleduplně vyhnou nebo počkají u kraje než projedeme. Taky mě překvapí kolik lidí nás (hlavně samozřejmě psy) nadšeně zdraví. Asi to není ani na horách úplně běžná podívaná. Když projíždíme přes sjezdovky, lyžaři nám dávají přednost, dokonce kvůli nám obsluha zastaví na moment i vlek.

Po 15 km máme první zastávku. Na pár minut se zastavíme a trochu se napijeme před dalším úsekem. Po několikakilometrovém stoupání, při kterém jsme se nezastavili, je pomoc psům zcela nezbytná. Sněžení zesiluje, občas je nutně slézt úplně a tlačit v závějích. Taky už se stmívá, protože cesta, která za běžných podmínek trvá něco přes hodinu, se protáhla na dvě hodiny. Instruktor cestou vysvětluje rozdíly mezi ježděním u nás a např. v severských zemích a pokud mě něco zajímá, snaží se to ihned srozumitelně vysvětlit. Viditelnost se zhoršuje, ale už se pomalu blížíme ke konci. Jsme venku z lesa a přes sjezdovky se už za tmy vracíme na základnu. Máme za sebou okolo 25 km jízdy v těžkých podmínkách, ale spokojenost je veliká.

Nejsilnější zimní zážitek

Pomáhám s vypřaháním spřežení a ve chvíli kdy psy vypustíme, už rozhodně tolik energie nemají. S instruktorem probíráme jízdu, spokojenost je na obou stranách, ocenil moji pomoc při jízdě. Znovu nasedám na sáně za skútrem a za naprosté tmy a stálého sněžení se vracíme zpátky na parkoviště v Peci. I když domlouvání termínů může chvilku trvat, nenechte se tím odradit, protože samotná jízda je fantastická. Doporučuje se alespoň minimální fyzická kondice a samozřejmě příslušné zimní oblečení. Zajímavá může být i jízda pro páry na dvou saních nebo místo vezení se na saních nasadit běžky a vyzkoušet Skijöring . Přístup instruktora oceníte a evidentně ví, co dělá. Jízda se psím spřežením se rozhodně zařadila k mým nejsilnějším zimním zážitkům, a to nejen z letošní zimy.

Článek napsal Roman Štengl (náš oblíbený tandemový pilot)

Zážitky, na které rozhodně budete mít po přečtení článku chuť: Musherem na vlastní kůži , Skijöring - na běžkách taženi psy