Ford vs. Ferrari - rivalové na závodní dráze

Pohádka o tom, jak Ford porazil Ferrari na jednom z nejslavnějších vytrvalostních závodů na světě samozřejmě přilákala i Hollywood. Filmové zkratce se tvůrci pochopitelně nevyhnuly, ale celkově se Le Mans 66 těší přízni nejen automobilových nadšenců.

Jestli patříte mezi ně, a chcete zažít podobné pocity při řízení těchto ikonických sportovních aut, máte hned několik možností. Můžete se svézt ve Fordu Mustang Shelby nebo ve Ferrari Italia. Případně rovnou tuhle parádní jízdu zkombinovat v jednom zážitku a zažít svou vlastní verzi Ford vs. Ferrari.

Le Mans není jediný vytrvalostní závod svého druhu. Ale rozhodně patří mezi ty nejznámější a nejprestižnější. Právě proto bylo vítězství Fordu v roce 1966 tak zásadní a patří mezi populární příhody z automobilového průmyslu. Jednak těží z dynamiky mezi Fordem a Ferrarim, zároveň ale nabízí univerzálně oblíbený narativ o velkém úspěchu a zrození ikony.

Rivalita nebyla znát jen na závodní dráze. I na osobní rovině to mezi Henrym Fordem II. a Enzo Ferrarim jiskřilo v ne úplně pozitivním slova smyslu. Zatímco Ford byl symbolem sériové výroby, Ferrari nabízel ve svých vozech punc luxusu a nedostupnosti.

Henry Ford II. zdědil kromě svého jména také úspěšný automobilový byznys. Naproti tomu Enzo Ferrari se ke své pozici propracovával trochu složitější cestou - v mládí se prosadil jako úspěšný závodník a Ferrari je dodnes symbolem rychlosti a vítězství. A právě rychlost a přízeň mezi mladou generací bylo něco, po čem Ford prahl a neustále mu to unikalo.

Chce to změnu

Na novém konceptu značky Ford měl obrovský podíl Anthony “Lee” Iacocca, který ve Fordu začal pracovat hned po dokončení vysoké školy. Absolvoval sice v oboru jako technický inženýr, ale celkem brzy mu došlo, že jeho kvality se prosadí mnohem lépe v obchodu a managementu.

Ve 36 letech se tak stal prezidentem Ford Motor Company a pod jeho vedením se z Fordu podařilo vybudovat atraktivní značku i pro mladou generaci narozenou po druhé světové válce. Pořád ale neměl na Ferrari co do rychlosti. Konkurovat vozům ze stáje Ferrari na závodním okruhu bylo na přelomu 50. a 60. let 20. století pro Ford naprosto nemyslitelné.

Podle strategie, “když nemůžeš porazit svého nepřítele, spoj se s ním”, se v roce 1963 Ford pokusil Ferrari odkoupit, aby si zvýšil svou atraktivitu mezi mladou generací. Odkoupit značku Ferrari se Fordu nepodařilo. I když jako slabou náplast v roce 1969 získal alespoň část Fiatu, který pod Ferrari spadal.

Neustálá práce na zatraktivnění značky mezi běžnými uživateli vozů ale stále pokračovala a právě Lee Iacocca stál u zrodu jednoho z nejikoničtějších vozů značky Ford. Přestavením Fordu Falcon se v roce 1964 zrodil legendární Ford Mustang. Tenhle model znamenal okamžitý úspěch. Fordu se podařilo vytvořit vůbec první pony car a Mustang si získal přízeň mezi automobilovými nadšenci.

Výraz pony car se používá pro označení dostupné třídy sportovních výkonných sedanů nebo kabrioletů s dlouhou přední kapotou a krátkou zádí. Zároveň tahle auta nabízí široké možnosti pro individuální úpravy z běžné dostupných součástek. Ford Mustang patří k prvním takovým modelům a inspiroval další americké vozy. Mezi nejznámější patří Chevrolet Camaro nebo Dodge Challenger.

Není důležité, jak jedete rychle, pokud nedojedete do cíle

Fiasko spojené s pokusem odkoupit značku Ferrari se Henryho Forda II. dotklo i na osobní rovině. Uražené ego bolí a Ford se rozhodl, že Ferrari porazí tam, kde se tyhle italské vozy prosazovaly zcela suverénně. Na okruhu vytrvalostního závodu Le Mans.

Ford si celkem dobře vedl v závodech NASCAR, ale na prestižním evropském závodě Le Mans, kde právě vozy Ferrari dominovaly, neznamenal žádnou konkurenci.

To se konstruktéři snažili od roku 1964 změnit. Ford Motor Company spojila síly s menším britským výrobcem aut Lola Cars a vznikl první Ford GT. Později přejmenovaný na Ford GT40 (kvůli své výšce 40 palců). Na konstrukci nového závodního vozu se podílelo několik mechaniků a inženýrů. Mezi nimi i inženýr Carroll Shelby a mechanik a závodník Ken Miles, který pak také v Le Mans usedl za volant Fordu.

V roce 1964 se vozy Ford GT40 poprvé postavily na start Le Mans, měly dobrou rychlost, ale také dost nedostatků. Při závodu vyplulo na povrch plno technických problémů. Ani jeden ze tří vozů závod nedokončil.

V roce 1965 usedli za volant Fordu GT40 Ken Miles a Bruce McLaren a na dva tisíce kilometrů dlouhém závodě na okruhu v Daytoně a dvanácti hodinovém závodě v Sebringu si odnesli první, respektive druhé místo.

V Le Mans v roce 1965 sice opět jeli rychle, ale nedojeli. Něco bylo potřeba změnit. Protože je jedno, jak rychle auto jede, když nedojede do cíle.

Zlom 1966 - větší rychlost i dobrá ovladatelnosti

V roce 1966 měl tým společnosti Shelby American na starosti vývoj i testování závodních vozů Ford. Temperamentní Brit Ken Miles opět získal vítězství v Daytoně a obhájil tak svou pozici z roku 1965. Zároveň se mu podařilo vyhrát i na okruhu v Sebringu. Takže v sezoně 1966 už mu chybělo “jen” dojet jako první v Le Mans, aby zvítězil na třech hlavních vytrvalostních závodech.

I když měl Ken Miles v Le Mans oproti dvěma dalším závodníkům, kteří usedli za volant Fordu, náskok, vítězství si neodnesl. Tady totiž do hry vstoupil další vysoce postavený muž z Ford Motor Company a to viceprezident a ředitel závodní divize Fordu Leo Beebe.

V momentě, když už měl Ford vítězství jisté, protože na závodní dráze jely v čele už jen jeho vozy, navrhl Leo Beebe, aby cílem projely všechny tři současně. Ikonický moment pro Ford tak trochu “ukradl” vítězství Kenu Milesovi. Ten bohužel tragicky zahynul jen pár měsíců po Le Mans při testování dalšího supersportu z dílny Ford.

Ford své vítězství na prestižním závodě Le Mans zopakoval třikrát v řadě, naposledy v roce 1969. Poté už se mu zvítězit nepodařilo.

Souboj Ford versus Ferrari dopadl v roce 1966 vítězně pro Ford. Jestli vás příběh zaujal, můžete se doma pohodlně usadit do křesla a pustit si film.

A nebo můžete usednou za volant těchto sportovních ikon a vyzkoušet si, jestli líp burácí motor ve Ferrari nebo ve Fordu Mustang. Ideální je jízdu zkombinovat a projet se v obou legendárních sporťácích v jeden den. Vy sice neusednete do Fordu GT40 jako v roce 1966, ale do nadupaného Fordu GT500 Shelby. I Ferrari prošlo od 60. let značným vývojem, takže budete krotit 570 koní, které dřímají pod kapotou Ferrari 458 Italia.

Článek napsala: Ivet H.

Rozpálilo vás to natolik, že už se vidíte za volantem pořádně silného sporťáku? Zkuste zkrotit i tyhle fešáky: Lamborghini Gallardo, Subaru Impreza WRS STI, Tesla X